Počátky obce s historickým názvem Wermsdorf sahají do poloviny 16. století. První osadníky sem zřejmě přivedla těžba rud a dřeva z okolních lesů, možnost obdělávat pole a pást dobytek. Jako mnohde v našem regionu se k počátkům obce váží jména šlechtického rodu Žerotínů. Při vyslovení názvu obce Vernířovice se nám také vybaví doba inkvizičních procesů a filmové zpracování Kladiva na čarodějnice. V roce 1678 právě žebračka Marina Schuchová z Vernířovic odnesla hostii ze sobotínského kostela, aby pomohla, podle tehdejší pověry, nemocné krávě. Spustila tím 14 let trvající hrůzy vyšetřování, mučení a upalování, které dodnes připomíná pomníček v parčíku před obecním úřadem. Nevídaný a všestranný rozvoj zažila obec v 19. století. Těžila se zde ruda, která zásobovala železárny bratří Kleinů v Sobotíně, tehdy největší v českých zemích. Na svazích se pásla stáda skotu i ovcí. V obci fungovaly ruční papírna, brusírna skla, výrobna železa, všechna potřebná řemesla a pět pohostinství. Počet obyvatel sahal ke čtrnácti stovkám. Velkou ranou pro obec však byla I. světová válka. Připomíná ji pomník se jmény mužů, kteří ztratili život pro nesmyslné válčení. Ale to nebylo nic proti hrůzám, které přinesla II. světová válka. Ještě horší byly pro Vernířovice její důsledky. Původní německé obyvatelstvo bylo vytrženo z kořenů a muselo během několika měsíců a za dramatických okolností opustit domovy svých předků. Mnozí noví „osadníci“ ze všech koutů Československa pobrali z opuštěných stavení, co mohli, a zmizeli. Poslední ránu pak obci zasadila kolektivizace a plánovité socialistické hospodaření po nástupu komunismu v roce 1948. V roce 1950 bylo napočítáno v obci už jen 314 obyvatel, o třicet let později 249 a na přelomu tisíciletí 179. Jedním z hlavních úkolů současného vedení obce je tuto nepříznivou situaci zvrátit, což se mu do určité míry daří.
Vernířovice jsou dnes už opět malebnou obcí. Péči a starostlivost o její vzhled můžete zaznamenat na každém kroku. Opravená a dokonale udržovaná je budova úřadu, do dálky svítí fasáda kostela, postupně se buduje dětské hřiště, nedaleko se nachází parčík a kolem najdete udržované soukromé domy a zahrady. Navíc od Sobotína dnes přijedete po opravené asfaltce, takže z prvního dojmu máte pocit, že jedete do horského střediska v Alpách, včetně nádherných pohledů na hlavní hřeben Jeseníků směřující k Pradědu. Každý turista, ať již pěší nebo vybaven horským kolem, může vybírat hned z několika „zadních branek“. Pokud po příjezdu na vernířovické náměstíčko pojedete rovně přes část Kosaře, a pak odbočíte vlevo, tak se můžete dostat na přímo ikonické místo, které se opravdu jmenuje Branka. Odtud se vám pak naskytne neopakovatelný pohled na nečekaně strmé údolí a za ním na mnoho horských hřebenů směrem do Čech. Zjistíte, jak malý je člověk proti mohutné přírodě a nebude se vám chtít vůbec odejít. Můžete ale také pokračovat údolím řeky Merty k Františkově myslivně, případně na Dlouhé Stráně. Máte-li chuť na opravdu horskou turistiku, tak odbočíte vpravo na Jelení hřbet a dál směrem k Pradědu. Můžete ale také nabrat směr Sedmidvory a dále přes Vlčí sedlo, nebo se podívat na nádherně opravené ekologické centrum ve Švagrově. Ať už zvolíte kteroukoli z těchto tras, příjemný zážitek je zaručen.
■ První otázka na paní starostku se nabízí po krátkém úvodu sama. Je možné vrátit do Vernířovic tisíce obyvatel a veškeré související hospodářské aktivity?
(Smích.) To asi nezvládneme, i když se hodně snažíme. Historii zpět nevrátíme. Obyvatelstvo se stěhovalo dříve do obce za prací. V podstatě nebyla žádná možnost dojíždění. Pracovalo se v místě, nebo se docházelo za prací do Sobotína. Přímé pracovní příležitosti vznikaly především při těžbě rud a v zemědělství. Ale byli tu také les, pila, mlýn, různí řemeslníci a pět hospod, kde obyvatelé utráceli těžce vydělané peníze. S patnácti stovkami obyvatel dokázala žít obec do značné míry sama pro sebe.
■ Jaký je tedy současný stav obce a jakým směrem se ubírá?
Dnes není vůbec žádný problém dojíždět za prací do Šumperka nebo i do Olomouce. Samozřejmě i kamkoli jinam v regionu. A naopak není žádný problém přijet k nám. Chceme využít naši obec i okolí jako zázemí pro turisty všeho druhu. Byli bychom rádi, kdyby se v obci ubytovali, nebo alespoň zastavili a využili námi nabízené služby. Proto se snažíme o to, aby obec vypadala pěkně, aby si u nás mohli odpočinout, za budovou úřadu nabít elektrokola, občerstvit se a pak „zadní brankou“ pokračovat do centra Jeseníků jakýmkoliv směrem. A že je od nás velký výběr nádherných tras, to řekne každému i letmý pohled do mapy nebo do našich informačních materiálů.
■ Zřejmě není lehké být starostkou v malé obci, kde není po ruce úřednický aparát, na který můžete vaše myšlenky přenést a rozdat úkoly.
To máte pravdu. Chce to trochu nadšení. Pracuji jako neuvolněná starostka, ale tu práci mám moc ráda. O to raději, že vidíme výsledky a rozvoj obce. Pomáhá mi místostarosta Josef Potyka, který se k nám za chvilku připojí v montérkách, protože právě v terénu něco opravuje. A v kanceláři sedí jediná administrativní pracovnice, která je zde opravdu „pro všechno“, a pak jeden traktorista. Samozřejmě potřebuji podporu, poradu a rozhodování našich zastupitelů, kterých je celkem sedm. Obec spravuje obrovský katastr, který sahá až k hřebenům Jeseníků. Máme 63 hektarů lesa, se kterým se snažíme šetrně hospodařit. Těžíme spíše kalamitní dřevo, stavíme oplocenky, spravujeme cesty. A proti našemu snažení jdou přívalové deště a strmé horské svahy zasažené erozí. Je to věčný boj.
■ Každý, kdo zná Vernířovice několik desítek let, vidí, jak se obec mění k lepšímu. Co Vám v posledních letech udělalo radost?
Nejsem ten typ starostky, která sedí za stolem u počítače. Vadí mi množství byrokracie, které se na obce nakládá. Čím více se digitalizuje, tím více papírů máme na stole. Mnohem raději mám terénní práci. Pro obec pracuji 14 let, jako starostka už celé desetiletí. Záleží mi nejvíce na sousedských vztazích, nechci abychom byli odcizeni, ale naopak drželi spolu. Snažíme se do dění v obci zapojit všechny obyvatele, včetně mládeže. Velkou radost mi proto udělalo ocenění v soutěži Vesnice roku. Získali jsme Modrou stuhu právě za společenský život v roce 2022.
■ Co Vám naopak dělá největší starost?
Začali jsme rozhovor otázkou na počet obyvatel v obci. Tisícovka už jich nikdy nebude, ale máme velkou radost, že jsme překonali dvě stovky a dnes žije trvale v obci 201 obyvatel. Paradoxní ovšem je, že rychle přibývá v obci domů, ale ne obyvatel. S každým novým domem bychom očekávali dva až čtyři nové obyvatele, za nimiž by šel do obce daňový výnos. Jenže to jsou většinou domy pro rekreaci, i když jsou povolovány jako domy rodinné. To přináší problémy s poplatky za ubytování, které se do obecní pokladny nedostanou, stejně jako s poplatky za likvidaci komunálního odpadu. Tvrzení, že si každý návštěvník odveze svůj odpad domů, nás moc nepřesvědčuje. Zvláště, když pak vidíme pytle s odpadky kolem silnice. Je také zajímavé, že na výstavbu takového domu je možné čerpat různé podpory, státní dotace, různé úlevy, a na konci je obyčejný nájemní byznys. A na obec dopadnou náklady, na které nikdo nepřispěje.
■ Již třetím rokem probíhá spolupráce mezi Nemocnicí Šumperk a obcí Vernířovice, zaměřená především na podporu dětí a mládeže a jejich pohybových aktivit. Jak tuto spolupráci vnímáte?
Když přišlo vedení nemocnice z vlastní iniciativy s tímto návrhem, tak nás to velmi potěšilo. Byli jsme rádi, že se nemocnice rozhodla nezištně podpořit naše aktivity a že si někdo všiml obce na samém konci šumperského regionu. Využijeme finanční podporu na další rozvoj našeho dětského hřiště, které budujeme jak pro aktivity našich dětí a mládeže, tak i pro návštěvníky obce. V současné době přistavujeme lanový workout a letošní podporu budeme směřovat právě sem. V příštích letech chceme areál nadále vylepšovat a doplňovat o další prvky. Proto se těšíme i na další spolupráci.
■ Jak vnímáte šumperskou nemocnici z pozice starostky poměrně vzdálené obce, případně i jako občan?
Jako starostka obce vnímám rozvoj nemocnice v posledních letech velmi pozitivně. Všichni oceňujeme úsilí o trvalé rozšiřování odborností nemocnice a zdokonalení přístrojového vybavení. Cítíme se bezpečně a dává nám to jistotu, že budeme ve velké většině případů kvalitně ošetřeni v Šumperku, a nebudeme muset vyhledávat pomoc ve vzdálených zdravotnických zařízeních. Z nedávné doby mám i osobní zkušenost s chirurgickým oddělením v Šumperku. Nebyla to vůbec jednoduchá záležitost, ale dostalo se mi skvělé péče celého týmu v čele s primářem MUDr. Dvořákem, za což všem ještě jednou děkuji.