Založení samotné obce se datuje ke konci 14. století, první písemná zmínka je z roku 1391. Tehdy Šumperk končil hradbami a centrum Vikýřovic vznikalo někde v oblasti dnešního penzionu „Trámky“. V této části obce můžete do dnešních dnů najít historickou tvrz, která vznikla v 16. století. Vzdálenost mezi obcemi tehdy činila několik kilometrů. Zakládací dekret obce podepsal markrabě a pozdější římský král Jošt Moravský. V průběhu dalších staletí se vrchnost střídala podobně jako v okolních obcích, nejvýznamnější historickou stopu zanechaly rody Žerotínů a Lichtenštejnů. Se vznikem republiky byla k Vikýřovicím v roce 1921 přičleněna obec Krenišov. V té době převažovalo obyvatelstvo německé národnosti. Zajímavostí je přistěhování 18 rodin českých navrátilců z Volyně a Zelova, kteří zde začali hospodařit a také s sebou přinesli baptistickou víru. V roce 1929 postavili modlitebnu, která slouží věřícím do dnešních dnů. Až do roku 1938 obyvatelé české a německé národnosti rozvíjeli společně obec společensky i hospodářsky. Kromě zemědělské činnosti zde byly rafinerie minerálních olejů, dva mlýny, tkalcovna lnu, výroba likérů, produkce výrobků z cementu a pekárna. Okolnosti II. světové války přinesly do obce stejně hrozné události jako v celých Sudetech. Po obsazení území hitlerovskými vojsky museli opustit obec mnozí čeští obyvatelé. Německé obyvatelstvo pak bylo nuceně vysídleno po konci války. Do obce se následně přistěhovali lidé nejenom z různých koutů tehdejšího Československa. V novodobé historii byly Vikýřovice dvakrát přičleněny k jiné obci. Nejdříve v roce 1938 k Rapotínu a v polovině 70. let k Šumperku, aby se vždy opět osamostatnily. Naposledy v roce 1990.
Od roku 2010 je starostou obce Václav Mazánek, se kterým jsme nemohli začít rozhovor jinak než vzpomínkou na nedávné povodně, které v průběhu září zasáhly celý region.
■ Letošní povodeň připravila většině obcí v našem regionu dramatické chvíle. Jak náročné bylo zvládnout situaci ve Vikýřovicích?
V první řadě bych chtěl říci, že letošní povodeň u nás nebyla téměř ničím ve srovnání s obcemi kolem Jeseníku, Krnova, Hanušovic, Starého Města atd. Na ty je potřeba myslet a pomoci především. Několik domů bylo zaplaveno ve spodních částech, včetně mého vlastního. Drtivá většina obce byla ochráněna díky vybudovaným opatřením, ale také dokonalým informacím ze strany Českého hydrometeorologického ústavu, který nás varoval několik dnů předem. Předpovědi se nejdříve nechtělo věřit, ale byla přesná. Mohli jsme se připravit v obci, ale nejdůležitější bylo vytvoření prostoru v dolní přehradě Dlouhých Strání, která zachytila rozhodující nápor. U nás jsme díky výstavbě hrází v minulých letech svázali vodu v korytě, které přeteklo jen v jednom místě, kterému se budeme následně věnovat. Je ale nutné pokračovat v protipovodňových opatřeních na horním toku Desné i směrem k Šumperku.
■ Jaké jsou tedy další plány obce při budování protipovodňové ochrany?
Voda se u nás udržela v hrázích, ale je velmi rychlá. Proto je potřeba zadržet co nejvíce vody již na katastrech Loučné a Velkých Losin. Zde se už dlouhá léta uvažuje o vytvoření záchytných poldrů a pevně věřím, že letošní zkušenost nás posune k jejich realizaci. Letos to bylo skutečně „o fous“, kdyby pršelo o půl dne déle, bylo by zle. Směrem k Šumperku budeme pokračovat v budování hrází až k „Jirsákovi“, kde bude také vybudován zcela nový kapacitní most, na základní kámen jsme klepali už na konci října, stavba je tedy zahájena.
■ Můžete srovnat zkušenosti z povodně v roce 1997, která také zasáhla celé údolí Desné?
Ta minulá byla mnohem horší. Tehdy jsme neměli informace, nikdo netušil, co se na nás žene. Meteorologové hlásili „místy déšť“. Já jsem se o povodni tehdy dozvěděl na dovolené při sjíždění Vltavy a zpočátku se mi nechtělo informacím věřit. Až po urychleném návratu jsem si tu hrůzu uvědomil. Tehdy jsem provozoval firmu, která byla povodní těžce zasažena. Voda protékala celými vesnicemi mezi silnicí vedoucí Vikýřovicemi a rapotínskou silnicí I/11. Zasáhlo to tehdy celé údolí. Domy, hospodářskou činnost v obcích a celou infrastrukturu. Údolí se vzpamatovávalo hodně dlouho. Ale práce na obnově přinesla i pozitiva. Vznikl Svazek obcí údolí Desné, původně jen k obnově zcela zničené trati. To se nám podařilo, včetně pozdější elektrifikace. Podařilo se nám také obnovit povrchy komunikací, které odnesla voda. A v dalších letech pokračujeme ve spolupráci vedle dopravy i v oblasti školství, odpadů, a právě protipovodňové ochrany, což nám přináší společné výhody. Po letošních povodních je také mnohem rychlejší a přehlednější pomoc ze strany státu a v hodně postižených oblastech je rovněž vidět obrovská občanská solidarita.
■ Pojďme ale k veselejším tématům. Co nabízí obec svým obyvatelům a návštěvníkům v současné době?
Vikýřovice jsou na první pohled trochu chudší na historické památky, ale pozorný návštěvník si může všimnout cenného sousoší kalvárie stojícího v rohu zahrady naproti „Trámkům“, které je kulturní památkou. Raritou v obci je Muzeum silnic, které je velkou částí věnováno také šlechtické rodině Kleinů, která má velké zásluhy o rozvoj dopravy v regionu. Výraznou stavbou je zámeček, v jehož spodní části jsou umístěny galerie a prostory pro společenské akce. V horní části objektu je mateřská školka.
■ Nemocnice Šumperk již několik let v rámci své společenské odpovědnosti k regionu podporuje spolkové aktivity obcí se zaměřením především na mládež. Pomáhá tato podpora také spolkům ve Vaší obci?
Určitě ano a jsme za takovou spolupráci rádi. Rozdělíme finance mezi spolky, což pomáhá životu v obci. Je vlastně výjimečné, že jsme byli osloveni z iniciativy nemocnice a byla nám nabídnuta pomoc a spolupráce. Většinou to bývá obráceně, o peníze musíme žádat. Také díky podpoře nemocnice je spolková činnost v obci bohatá. Máme samozřejmě dobrovolné hasiče, dospělý i mládežnický tým fotbalistů, myslivce, cvičení žen, knihovnu, centrum Vikýrek. Během roku pořádáme jednorázové akce. Na kácení máje přijede do vesnice kolem pěti tisíc návštěvníků. Zahrádkáři pak pořádají společně s Rapotínem a Petrovem během roku květinové a jiné výstavy. Tělocvična je využita celou sezonu a díky příznivým cenám k nám jezdí cvičit i zájemci ze Šumperka a okolí. V galerii v zámečku pořádáme výstavy a společenské akce. Chceme také rozšiřovat sportovní možnosti výstavbou nového volejbalového hřiště v parku „U kouzelného dědečka“.
■ Obec také v minulosti obdržela několik uznání za rozvoj investic, ale i podporu komunitního života, můžete některá ocenění vzpomenout?
V roce 2008 byly Vikýřovice oceněny v krajské soutěži tzv. Bílou stuhou za podporu činnosti mládeže. V roce 2010 jsme pak vystoupili na stupeň nejvyšší a získali Zlatou stuhu Olomouckého kraje za celkový rozvoj života v obci. A v roce 2014 převzala cenu ministerstva kultury z rukou tehdejšího ministra Daniela Hermana naše obecní knihovna. Neusínáme ale na vavřínech a snažíme se pokračovat v podpoře občanských aktivit a zlepšování podmínek pro aktivní život všech generací. Možná i proto jsou Vikýřovice jednou z obcí, kde historicky spíše narůstá počet obyvatel i přes nepříznivý vývoj v České republice.
■ V úvodu jsme zmínili, že jsou Vikýřovice téměř propojeny s okrajovou částí Šumperka. Je pro Vaši obec taková blízkost přínosem, nebo spíše problémem?
V roce 1990 se Vikýřovice osamostatnily a pevně věříme, že to tak již zůstane. Máme téměř dva tisíce tři sta obyvatel a rozhodně patříme k větším obcím v rámci ČR. Možná právě blízkost k městu lákala v letech 1975-76 k centralizaci a připojení k Šumperku. Pokud se však týká zázemí, které našim obyvatelům poskytuje Šumperk, to je nenahraditelné. Do Šumperka jezdíme za kulturou do divadla, na koncerty, za sportem, středoškoláci za studiem a samozřejmě všichni za nákupy a službami. Obyvatelé Šumperka zase projíždějí naší obcí na cyklistických výletech nebo provozují pěší turistiku. Myslím, že žijeme ve vzájemné pohodě a dobře se doplňujeme. Nedovedu si také představit, že by v Šumperku nebyla nemocnice regionálního formátu. Navíc sleduji v posledních letech její rozvoj. A nejde jenom o stavební investice a změny v areálu, které jsou viditelné na první pohled, ale i v rozsahu poskytovaných služeb pro pacienty. Takové zdravotní zázemí nám dává pocit bezpečí a dostupnosti zdravotní péče ve chvíli, kdy ji kdokoli z nás potřebuje.
