Každý den začíná stejně. Ráno vstává paní Franková mezi pátou a půl šestou, podle toho, zda je nutné zatopit. Z předchozího dne musí mít vše nachystané: oblečení na hromádkách, sbalenou tašku i snídani pro Radečka. Má asi půl hodiny pro sebe, než jde budit děti. Obléká zároveň Ráďu i Laurinku, dělají základní hygienu a Ráďa jde v mezičase na nočník. Na klasický záchod chodit nechce. Paní Franková si obléká bundu ve spěchu, až když stojí děti nachystané u dveří. Laurinka snídá ve školce, Radečkovi chystá do školy vlastní. Dnes mu sbalila koblihu s meruňkovou náplní a doufá, že ji sní. To, že ji chtěl předchozí dva dny, totiž vůbec neznamená, že ji bude chtít i dnes. Koblihu musela paní Franková koupit v jednom konkrétním obchodě. Různé řetězce totiž používají různé suroviny a postupy, a tak se výsledná kobliha liší ve stupni propečení, mastnotě, těstu i hustotě marmelády. A Radeček má rád pouze jeden konkrétní typ, každou odlišnost pozná a odmítne.
Když jsou všichni připravení, nasedají do auta a po sedmé hodině vyjíždějí. Jsou z Červené vody, takže to mají do Šumperka 26 kilometrů. V autě musí mít Ráďa u sebe tablet, aby si mohl celou cestu pouštět oblíbené reklamy a znělky seriálů. Dnes má dobrou náladu, takže po cestě také kouká ven z okna na dopravní značky, které má moc rád. Jedou stejnou cestou každý den, jakékoliv vychýlení z rutiny by mohlo Radečka rozhodit. Po osmé hodině přijíždějí před školu na ulici Třebízského. Sem do SŠ, ZŠ a MŠ Šumperk chodí Ráďa od tří let a paní Franková doufá, že tu bude moci chodit co nejdéle. Maximum je však do šestadvaceti let. Pak už bude kromě případných kroužků a pobytů (které ale nejsou vůbec levnou záležitostí) jen s maminkou doma. Paní Franková odvede Radečka dovnitř a odváží do školky také Laurinku.
Ve škole má Radeček snídani, dopolední program a oběd. Dnes je čtvrtek, takže si jej kolem půl druhé vyzvedává asistent z Dětského klíče Šumperk. Tato organizace poskytuje sociální služby osobám s poruchou autistického spektra a jejich rodinám. Radeček sem chodí na několik různých kroužků: pohybový, muzikoterapii, vaření a od jara do podzimu jezdí také na koníky. Dnes jedou do prostor Městské knihovny TGM Šumperk, kde se nachází místnost pro terapii snoezelen. Jedná se o speciálně upravenou místnost, která pomocí světelných a zvukových prvků vyvolává příjemné smyslové prožitky. Radečkovi se tu moc líbí. Kolem půl 4 si paní Franková u knihovny syna vyzvedává a vyráží na cestu k domovu.
V autě musí mít Radeček samozřejmě svůj tablet s písničkami. Když projíždí standardní trasu, na jedné z křižovatek začne ukazovat střídavě na svou pusu a pak směrem na Olomouc. „Do McDonaldu dnes nepojedeme, Radečku, až příště,“ reaguje maminka. Syn má stále dobrou náladu, takže se s touto odpovědí spokojí a dál kouká z okna na dopravní značky.
Když dorazí domů, začne maminka Radečka vysvlékat. On ale ještě v bundě utíká do kuchyně, kde jí ukazuje, jaké těstoviny by si dnes dal. Miluje těstoviny. Musí je mít po škole každý den, je to jeho rituál. Po tom, co je dojí, si vytáhne krabici s plastovými dopravními značkami. Prohlíží si je a staví je do řady. Neustále kontroluje, zda jsou v rovině. Když je hotov, shrne je zpět do krabice a začne znovu. V průběhu odpoledne přijde mnohokrát jen tak obejmout maminku a dát jí pusu. Mnoho osob s poruchou autistického spektra nemá fyzický kontakt rádo, což ale není Radečkův případ. Rád své city druhým projevuje objetím i polibkem.
Kolem sedmé hodiny večerní je Ráďa vykoupaný a po večeři. Dostane tabletku melatoninu, který mu pomáhá se spánkem, a kolem osmé už spí. Paní Franková s Laurinkou si mohou pustit film podle svého výběru, který by Radeček přes den nesnesl. Když uloží do postele i ji a přichystá věci na další den, má paní Franková pár minut pro sebe. Kolem desáté hodiny usíná i ona. S vědomím, že ráno začne vše nanovo.
